Včelí produkty

Med, ​Vosk ​ ​ ​
Pyl, Propolis
​Mateří kašička, ​Jed

Med

Med je nejznámější a nejdůležitější včelí produkt. Včely posbírají nektar nebo medovici a jiné sladké šťávy rostlinného původu, které obohatí látkami z vlastního těla (enzymy a živočišné bílkoviny z hltanových žláz), pozmění ve svém trávicím ústrojí a uskladní v plástech, kde pak tato hmota dozrává v med.

Poté, co včelí dělnice, tak zvané létavky, posbírají nektar nebo medovici a jiné sladké šťávy rostlinného původu, vrátí se do úlu, kde sesbíranou sladinu předají úlovým včelám. Tím jejich úkol končí. Sladina se v úlu stává součástí potravního řetězce a je spolknuta a znovu předávána dál ještě několikrát. Včely ji obohatí látkami z vlastního těla (enzymy a živočišné bílkoviny z hltanových žláz), pozmění ve svém trávicím ústrojí a uskladní v plástech, kde pak tato hmota dozrává v med.

Původ medu

Podle původu se med rozděluje na květový (nektarový) a medovicový (lesní)

Květový, neboli nektarový, často také nazývaný luční. Pochází z nektaru rostlin. Většinou z květů, někdy také z mimokvětních nektárií. Včely-létavky přinesou v medném váčku přibližně 40 mg sladiny do úlu, kde ji předají úlovým včelám. Ty uloží řídký nektar (60-70 % vody) do buněk a postupně jej přenáší, zahušťují a obohacují o výměšky svých žláz. Klesne-li obsah vody na zhruba 18 %, med v buňkách zavíčkují a skladují na bezsnůšková období - nijak se nekazí.

Medovicový, chybně nazýván lesní med vzniká složitějším způsobem. Mšice a jiní podobní živočichové nabodávají rostlinná pletiva, kterými proudí míza bohatá na živiny, hlavně cukry. V době rozmnožování mají mšice velkou spotřebu bílkovin. Těch je ale v míze relativně málo. Nasátou mízu tak mšice filtrují a přebytečný sladký roztok (medovici) rozstřikují po okolí.

Pyl

Je velmi cenným produktem. Zrnka pylu jsou samčí pohlavní buňky rostlin. Aby se rostlina mohla rozmnožovat, potřebuje dostat pyl na pestíky v květech. Hmyzosnubné rostliny k tomuto přenosu využívají hmyz. Rostlina produkuje více pylu než je nezbytně potřeba pro opylení. Nadbytečný pyl, a případně i nektar, jsou lákadlem pro opylovatele.

Včela přelétává z květu na květ. Na její chlupaté tělo se nachytá pyl. Za letu jej včela nohami otírá a formuje do rousků na zadním páru nohou. Aby včela vytvořila jeden pár rousků, musí obletět přibližně 80 květů. Vždy navštěvuje květy téhož druhu rostlin - díky tomu je opyluje tím správným pylem. Podle barvy rousků lze určit, kterou rostlinu včela navštěvovala.

Obsahuje množství bílkovin, železa, kalcia a fosforu. Dále obsahuje draslík, hořčík, chlor, měď, kobalt, křemík, sodík, nenasycené mastné kyseliny, aminokyseliny, vitamíny B6 (udržuje pokožku a sliznice zdravé, podporuje růst vlasů, podílí se na tvorbě pigmentu pokožky a krvinek), H (udržuje prostupnost cév) a F (nedostatek vyvolává nechutenství). Pyl je třeba skladovat v absolutním suchu, protože snadno vlhne a plesniví.

Pyl je vhodný na snížení tlaku, snížení hladiny cholesterolu v krvi, podporuje tvorbu červených krvinek, stavbu kostí, zubů a nervů, upravuje činnost střev, užívá se při a proti onemocnění prostaty, zánětech horních cest dýchacích, nervových onemocnění, poruchách trávení apod. Je to vynikající pramen energie nejen v zimě a na jaře.

Propolis

Je výpotkem pupenů kůry (rostlinné pryskyřice), do které včely přidávají výměšky svých žláz. Do úlu propolis nosí v rouskách na zadních nohách, podobně jako pyl a následně ho zpracovávají a používají v úlu k čištění a jakési dezinfekci. Rovněž s ním tmelí netěsnosti, spáry a podobně. Kromě toho umí včely propolisem pokrýt celé tělo vetřelce, který se dostal do úlu, ale ven již ne. Aby zabránili rozkladu jeho těla, doslova jej mumifikují

Propolis má protizánětlivé a analgetické účinky, ničí bakterie, bacily a viry, podporuje hojení ran a regeneraci buněk.

Používá se ve formě tinktury, masti, nebo v surovém stavu.

Jed

Včelí jed je produktem jedotvorné žlázy dělnic a včely k jeho tvorbě potřebují bílkovinnou stravu. Dokážou však do jedu převést i zplodiny vzniklé při invertování nektaru. Jed vytváří i včelí matka, ale používá jej jen při souboji s jinou matkou.

Jed tvoří přibližně 65 % vody, 27 % bílkovin a zbytek připadá na ostatní látky. Jed nemá stálé chemické složení, je to bezbarvá příjemně vonící látka. Včelí jed působí na nervovou soustavu, snižuje krevní tlak, rozkládá červené krvinky, způsobuje šok a horečkovitý stav. V místě, kde do těla proniklo včelí žihadlo, za pocitu ostré bolesti vzniká otok a u citlivých osob vyrážka a bezvědomí.

Pomoc spočívá v odstranění žihadla odrýpnutím nehtem, na ránu se aplikuje mýdlo nebo cibule. Alergici potřebují okamžitou zdravotnickou pomoc. Jsou zaznamenány případy, kdy včela žihadlem zasáhla přímo cévu jinak odolného včelaře. I ten pak upadne do kratšího bezvědomí. Tvorem, který je však na účinky včelí jedu nejcitlivější, jsou samotné včely a na rozdíl od útoku na savce může včela bez obtíží své žihadlo z chitinového krunýře opět vytáhnout a mnohonásobně použít.​